Historie
Home Dovolená 1994 Photo Album Historie Kuchyně - recepty

 

 

ŠPETKA HISTORIE

 

Země byla po pádu starověké, velmi kultivované a vzdělané civilizace, často pod nadvládou sousedních říší, Persie, Římské říše a Byzance. Od počátku 16. století se Egypt stal součástí Osmanské říše s určitou mírou autonomie, ve 30. letech 19. století byla jeho závislost na Turecku už jen formální. Po rostoucím vlivu Velké Británie a následné okupaci byl nad Egyptem vyhlášen protektorát. I přes vyhlášení nezávislosti země v roce 1922 si Británie udržela vliv v zemi až do 50. let. Poté následoval konflikt, tzv. druhá arabsko-izraelská válka, která byla ukončena na nátlak USA a SSSR. V 60. a 70. letech utrpěl Egypt porážku ještě ve 3. a 4. arabsko-izraelské válce. 

Protože dějiny této země nelze shrnou do těchto několika vět budeme pokračovat.

 

Předdynastické období

(?-3000 př. n. l.)

 

Začíná přibližně 10 000 př. Kr., jelikož z této doby jsou známy první archeologické nálezy. Základ obyvatelstva tvořily domácí kmeny severní a východní Afriky. Kolem Nilu v oázách vznikaly jednotlivé nezávislé osady. Tyto se postupně sjednocovaly, částečně proto, aby byly silnější v obraně proti nepřátelům, nebo byly silou připojovány k větším celkům. Původní motivace tedy byla mocenská. Tento sjednocovací proces pokračoval, takže v 4. Tisíciletí př. Kr. se na území dnešního Egypta vytvořily dva státy – Horní a Dolní Egypt. Hranice vedla asi 30 km jižně od Káhiry. Tento vývojový proces urychloval rozpad rodové společnosti a její přeměnu ve společnost třídní.

Stará říše

2635 - 2155 př. n. l.
3. - 6. dynastie

 

Hlavní město Mennofer (Memfis). Teologické systémy Héliopole (sluneční bůh Re, místní bůh Atum) a Mennoferu.                                                   

3. dynastie – Vládce  3. dynastie, Džoser, a jeho architekt Imhotep začali poprvé stavět z kamene. Džoserova stupňovitá pyramida je největší kamennou stavbou na světě. Za jeho vlády obrovský rozvoj Egypta.

4. dynastie – Vládci byli Chufu, Snofru, Rachef a Menkaure, stavitelé tří věhlasných pyramid na pláni v Gíze. Je to období nejkrásnějších uměleckých děl Staré říše.

5. dynastie – Prosluli tzv. „Synové Slunce“, kteří dali na počest boha slunce vybudovat nádherné chrámy. Byli to Sahure a Venis.

6. dynastie – Vynikl zde nejdelší vládou v historii faraón Pepi II., který nastoupil na trůn jako mladík a zemřel na něm jako stoletý. Další faraóni této doby byli Teti a Pepi

(2189 - 2040)
7. - 10. dynastie

           

Toto období navázalo na úpadek a rozpad Staré říše a rozdělení země na několik celků, vzájemně spolu soupeřících a bojujících. Panovníci v jednotlivých částech země se střídali tak rychle, že většina z nich neměla čas zanechat po sobě trvalou památku a v mnoha případech nebyla zachována ani jejich jména.

 

Obrovský růst úřednictva, malé výnosy z polí, osamostatňující se oblastní vládci, stavba a údržba obrovských pyramidových komplexů a jejich zádušních kultů, moc kněžstva, to jsou jen hlavní důvody pádu Staré říše a hospodářské a politické katastrofy, která po ní nastala. 7. - 10. dynastie je zařazována do prvního přechodného období egyptských dějin. Je to obecně doba velkého chaosu, hladomoru a strádání obyčejných lidí. Egypt je rozdělen na minimálně dvě části a v každé z nich panuje jiná dynastie, jiný rod, který prohlašuje že jen on jediný je legitimní. Severní Egypt vládne z Heliopole, jižní z Théb. Za dobu ani ne sta let se vystřídá obrovské množství vládců se jmény jako Neferkare, Cheti, Merikare, Itej, Enjotef atd. Posledním králem přechodného období byl Mentuhotep I. - jeho následovník a Mentuhotep II. - vládce Dolní říše se stal zakladatelem 11. dynastie, dynastie, která přivedla na svět Střední říši.

Sedmá dynastie vládla v sídelním městě Menofr. Uvádí se, že se na trůnu vystřídalo kolem sedmdesáti panovníků, ale nedochovalo se ani jedno jméno. Letopočet zániku dynastie není rovněž znám.

Počátkem vlády osmé dynastie (takzvané vlády Enjotéfů) se zřejmě překrývá s koncem vlády předcházející dynastie. Sídelním městem osmé dynastie byl Vesét (Théby) a dynastie přetrvala až do konce přechodného období. Počet panovníků je opět neznámý, ale dochovalo se několik jmen králů této dynastie. Jsou to Merenré, Neferkaré, Džedkaré, Merenhon, Nikoré a Aba.

Souběžně se dvěma uvedenými vládla devátá a desátá dynastie, jejichž sídelním městem bylo Nenísovet, ležící u Fajjúmské oázy. Tyto dvě dynastie zde vládly po celé první přechodné období. Uvádí se, že se na trůnu vystřídalo celkem asi čtyřicet panovníků. Z deváté dynastie se dochovalo jediné jméno Achotaje I., z desáté potom jména Achtoj II., III., IV., dále Merikaré.

Jedinou pyramidou prvního přechodného období zanechal po sobě král Aba z osmé dynastie. Je to malá (31,5 x 31,5 m ), dnes zcela zničená pyramida, stojící na sakkárském pohřebišti. Z jejího příslušenství a výzdoby se nezachovalo téměř nic, ale zajímavá je po stránce stavitelské, protože byla vybudována systémem otevřené jámy, přičemž současně byly kladeny okrajové vrstvy nadzemní části pyramidy. Vlastní jádro pyramidy bylo dokončeno poslední, po překrytí jámy. Jako předcházející pyramidy obsahovala i tato texty, které se částečně dochovaly

 

Střední říše

(2040 - 1658)
11. - 12. dynastie

Střední říše byla obdobím rozkvětu všech uměleckých a vědeckých směrů. Ze stavebních památek se zachovalo velmi málo. Sídelní město Ictovej zmizelo z povrchu země tak dokonale, že dnes neznáme ani jeho polohu, přestože existovalo ještě v římské době. Stejně tak zmizely paláce a chrámy Vesétu. Pouze v karnackém chrámu můžeme spatřit rekonstruovanou kapli krále Senosreta I. Zachovalo se rovněž mnoho památek umělecké literatury a co je ještě cennější, byla nalezena první vědecká díla. Z nich vyplývá, že v období Střední říše znali Egypťané desetinou soustavu, zlomky, výpočet kruhu, řešení jednoduchých rovnic, výpočty ploch objemů. Dále jsou to lékařské papyry, mapy, popisy cestopisných výprav a objevů, plány měst a pevností a další.

11. dynastie - Vzestup Amonova kultu v Thébách. Mladší Texty rakví . Nejstarší zachovaný obelisk u Héliopole. Hlavní faraón byl Mentuhotep.   Byl prvním panovníkem Střední říše. Vyvedl Egypt z chaosu, který zavládl  po pádu Staré říše. Byl stavitelem výjimečného zádušního chrámu v Dér al-Bahrí         

12. dynastie – ní chrám Amenemheta III. (známý jako Labyrint). Nejvýznamnější panovníci – Amenemhet, provedl reorganizaci státní správy a celé administrativy, staral se o bezpečnost státu

 

(1658 - 1552)
13. - 17. dynastie

Přestože Egypt za vlády 14. dynastie nijak nestrádal, její konec znamená konec pro Střední říši. Vpád Hyksóských kmenů z Palestiny, kteří disponovali lepšími zbraněmi i válečnými technikami, znamenal konec celistvosti Egypta. Hyksósové se usazují v deltě a zakládají nové hlavní město - Avaris. Přijali egyptskou - Reovu titulaturu a ve spoustě věcí se přiklonili k egyptské kultuře. Díky nim Egypťané poznali koně, či válečné vozy. Théby si zachovávají svou relativní nezávislost, avšak i jejich moc upadá. Ke konci druhého přechodného období se v Thébách ukazuje nová, silná dynastie, která postupně Hyksósy vytlačuje z delty a poráží je i na jejich svrchovaných územích, počíná zlatá éra Egypta - Nová říše.

Další dočasné období úpadku. Zemi přepadly divoké hordy Hyksósů a za své hlavní město si zvolili Avaris, ležící v nilské deltě.                    

Pronikání syrských bohů. Baal je postaven na úroveň Sutehovi (státní bůh v době nadvlády  Hyksósů).

Domácí 17. dynastie sídlí v Thébách. Poslední  královské hroby v podobě pyramid. 

Nová říše

(1552 - 1070)
18. - 20. dynastie

Egypt, jak jej známe dnes, chrámy, obelisky, pylony. To je Nová říše, zlatá éra egyptských dějin, kdy byla země hlavní mocností známého světa, kdy povstaly nejkrásnější a nejkolosálnější stavby všech dob, kdy nejslavnější z faraónů psali dějiny světa a dokázali již před třemi tisíci lety dokonalost lidského vědění a umu.

Odpor proti vetřelcům se rozšířil z Théb po celé zemi. Hyksósové byli vyhnáni.

18. dynastie – Mezi proslulé vládce patří – Ahmose, Amenhotep I., Thutmose I.(II.), královna Hatšepsut, Thutmose III. (podmaňuje si velké části Sýrie), Amenhotep II.(III.),Thutmose IV., Amenhotep III. (IV. = Achnaton), Smenchkare, Tutanchamon, Aje, Haremheb. Egypt je znovu sjednocen, hospodářství vzkvétá a zjemnělá egyptská společnost si libuje v přepychu. Toto období egyptských dějin je obecně nejznámější a beletristicky i vědecky nejvíce zpracováno, díky několika výrazným postavám na trůnu a díky četným archeologickým nálezům a památkám. Je to historicky nejzajímavější část egyptských dějin. Obrovský rozmach kultu boha Amona

19. dynastie – Na obzoru se začala rýsovat další hrozba, Chetité. Zakročit museli zakročit Sethi I. (Dobil přístav Tyros a město Kadeš). Po úporných bojích dosáhli konečného vítězství a Ramsesovi II. Velel čtyřem armádám: Amonova, Reova, Ptahova a SutechovaSe podařilo s nepřítelem uzavřít smlouvu, jež na Blízkém východě nastolila vytoužený mír.

20. dynastie – Významní králové Ramesse III. (úspěšně odrazil vpád mořských národů a Libyjců) až Ramesse XI.(poslední velké vzepětí moci)

 

Třetí přechodné období

(1070 - 663)
21. - 25. dynastie

Z tohoto období kromě královských nápisů a hospodářských záznamů existují také literární díla, zejména mimoegyptská (asyrská, novobabylónská a perská) a rovněž údaje Starého Zákona. Egypt rozdělen na 2 a více částí, chybí centrální moc, vládne větší množství nevýznamných králů

21.dynastie – Založil ji velitel thébského božiště Hrihor. Ten sesadil posledního Ramesse XI. a založil boží stát Amonův. Po něm následoval několik dalších velekněží. Hospodářský úpadek pokračoval. Nedostatek životně důležitých surovin a moc Amonova kněžstva nedokázal žádný z panovníků nevýznamné 21. dynastie odvrátit.

22. a 23. dynastie – nejznámější panovník je Šešonk I., vojevůdce libijského vojska, který ovládl Egypt a určil jeho hlavním městem Bubastis (proto někdy Bubastická dynastie). V roce 920 př. Kr.  zpustošil, dobil Jeruzalém a zmocnil se královského pokladu. Tato dynastie byla vystřídána dynastií Taninskou (podle hl. města Tani), která se rovněž opírala o cizí žoldáky. Za dalších bubastických vládců se říše rozpadla na řadu knížectví.

24. dynastie – Nazývala se také dynastií Saiskou.Nejvýznamnější panovník byl Bekenrenef (Bokchoris), vládce v městě Sais v nilské deltě. Podařilo se mu znovu sjednotit celý Egypt, byť jen na devět let. Nakonec však byl sám svržen

Ptolemaiovská doba

(řecké období)
 332
30 př. Kr.

Egypt v poslední epoše svých dějin naposledy povstal a předvedl světu podívanou, na kterou svět dodnes vzpomíná.

Přestože byl Egypt pod faktickou nadvládou Řecka, zachovával si relativní samostatnost.

Ptolemaiovská dynastie přijala královskou titulaturu, náboženství, naopak do Egypta přivedla novou kulturu. Velkou změnou bylo rozdělování půdy vojákům za jejich služby armádě. Egypťané se samozřejmě jako poražený národ brání, ale hlavní slovo mají Řekové.

V roce 332 př. N. l. vtáhl Alexandr Veliký do Egypta a byl přivítán jako osvoboditel, syn boha Amona. Po devíti letech, kdy Alexandr zemřel, se stal v Egyptě místodržitelem vojevůdce Ptolemaios, který se po sedmnácti letech prohlásil za krále a založil tak         32. Dynastii, byl proto nazýván Sótér (Zachránce). Přivedl Egypt k nebývalému rozkvětu. Jeho syn Ptolemaios II. pokračoval v úsilí svého otce. Ptolemaios III. rozšířil panství o Malou Asii, ale za vlády jeho nástupce Ptolemaia IV., byla započata periodu úpadku. Poté nastal boj o následnictví mezi Ptolemaiem VII., VIII. a VIX. Přibližně za vlády posledního z nich se o Egypt začal zajímat Řím a ten začal podléhat Římskému vlivu.

Posledním panovníkem v této dynastii byla královna Kleopatra, která byla dosazena Juliem Caesarem, s nímž žila v Římě. Patří asi k nejvzdělanějším ženám starověku, ale rozhodně nedobývala muže svou krásou ale mládím. Dále žila s Augustem v Egyptě a vládli společně. Poté byl Egypt napaden dědicem Caesara, Octaviánem a Kleopatra skončila život sebevraždou. Egypt tak v roce 30 př. Kr. padl do područí Říma.

Římská a byzantská doba

Římská doba

(30 př. Kr. -395 po Kr.).

Římští císaři taktéž pokračovali ve stavbě chrámů, jako Ptolemaiovci, aby si zajistili loajalitu egyptských duchovních a stálý přísun obilí z největší obilnice světa. Počátek Římského období je jedním z nejvíce prosperujících egyptských časů: byla zakládána nová města a země získávala na důležitosti.
Jako část římského impéria byl také Egypt více než jindy otevřen okolnímu světu. Ačkoliv i dříve dovoloval vstup cizincům, vždycky lnul ke své vlastní kultuře a názorům. Ale od dobytí Alexandrem Velikým se Egypt stával více a více helénským státem s helénskou kulturou. Jako římská provincie byl také více otevřen ideologii, která nakonec uštědřila staroegyptské civilizaci smrtelnou ranou: křesťanství.
Během prvních století našeho letopočtu Egypt pomalu konvertoval k novému náboženství. Brzy byly staré chrámy zavřeny a přeměněny na kláštery a kostely. Zobrazení starých bohů a vládců považovali křesťané za démonické a ničili je. Papyry uchovávané v chrámových knihovnách se ukázaly být vhodným palivem pomáhajícím chrámy spálit.
Když bylo římské impérium rozděleno do dvou částí a Egypt se stal částí Byzantské říše, většina jeho populace konvertovala ke křesťanství. Jediný chrám se starověkým kultem byl chrám bohyně Esety na ostrově Fílae. Ačkoliv tento poslední egyptský chrám setrvával společně s křesťanským kultem v míru, na počátku 6. století byly rozšířeny pověsti, že slouží k uctívání ďábla a lidským obětem. Jeho násilné zavření 535-537 po Kr. znamenalo definitivní konec staroegyptské civilizace.

Byzantská doba

(395 – 640 po Kr.). 

Egypt po roce 30 př. Kr. zůstal skutečně 700 let podřízen římské moci. Hospodářsky splňoval úlohu obilnice Říma a hlavní město Alexandrie bylo největším střediskem obchodu s východem. Země však pomalu ztrácela svou svébytnou kulturu a příliš se helenizovala – toto začalo již za Ptolemaiovců. Pomalu ztrácela i své náboženství, neboť záhy vniklo na egyptskou půdu náboženství křesťanské a na půdě Egypta vzniklo i mnišství. Řím vládl Egyptu systémem místodržitelů. V roce 391 po. Kr. byla zničena slavná knihovna v Alexandrii a Alexandrie ustupovala od té doby ze svého místa v popředí helénistické vzdělanosti. Při rozdělení říše římské v roce 395 po. Kr. připadl Egypt říši byzantské a začal hmotně upadat. Opět se zde vládlo systémem místodržitelských králů. V roce 600 trpěl Egypt dlouhými vpády perskými.

 

 Arabská doba

(640 po Kr. - )

V roce 638 byl Egypt dobyt Mohamedány a stal se zemí většinou mohamedánsko-arabskou. V roce 640 byl připojen k arabskému chalífátu a byla zahájena islamizace, která vytlačila staré egyptské zvyky z královského období. Příslušníci koptské církve, i když ztratili svůj jazyk, si však své náboženství uchovali. V následujících 1300 letech se v Egyptě postupně vystřídalo několik dynastií a Egypt se stal centrem samostatných států: